|
|
      |
|||||
Originální název trilogie: Opera omnia 1-6, Autor Flavius Josephus
Kniha popisuje život, politiku a vztahy mezi Římem a Judeí z období konce prvního století našeho letopočtu.
V této době je židovská komunita "minejci" ještě jediná, kdo uznává, že Mesiáš již přišel a byl ukřižován na kříži.
Je zde vykreslena národní povaha Židů tehdejší doby.
Židům Římané zničili chrám, kde byl uctíván jejich neviditelný bůh Jahve a židovský národ měl velikou touhu tento chrám znovu vybudovat.
Národ židů byl přesvědčen, že jejich Mesiáš teprve přijde a bude to člověk z masa a kostí a bude pocházet z královského rodu Davidova.
Věřili, že jejich hmatatelná nenarušitelná víra, že Mesiáš již je za dveřmi, Mesiáše přivolá a on jim chrám znovu zbuduje.
Cítili, že bez víry a bez přítomnosti jejich Boha při jejich mírovém i válečném konání nemá život smysl.
Řím tehdejší doby v řadě svých císařů neustále budoval své legie pro tažení na východ a dosažení světovlády.
Na cestě legií na východ byla Judea zatížená daněmi, takže židé v bohaté zemi žili jako otrhanci – v jejich nitru vřel vzdor proti Římu.
Raději válku s Římem vyprovokovat, než nečinně být pod jařmem.
Díky válkám s Římem populace Židů velice prořídla, tříštila se na radikální a konzervativní a mnoho židů bylo Římem prodáno do otroctví.
Proto byla na univerzitě v Jabné 71 doktory – učenci tvořena nacionalistická pravidla Židovské víry (613 přikázání Mojžíšových atp.),
které Židé dodržovali, byli na to hrdí a národ prožívající velikou diasporu (roztroušení) byl tím učením tmelen.
Toto učení vycházelo z Tóry – 5 knih Mojžíšových a největším svátkem byly Velikonce, při kterých se předčítala
"haggáda" – vyprávění o vysvobození Židů z Egypta. Zpívaly verše velikého hallelu – onen jásavý žalm nadšeného vytržení oslavující
odchod z Egypta a velikost Židovského Boha. Jejich fantazie již předem vychutnávala, jak bůh Jehova zničí také tyto jim vládnoucí Římany.
Verše "haggády":
| Když Izrael vycházel z Egypta, dům Jákobův z lidu cizího jazyka, tehdy se Juda stal Boží svatyní, Izrael stal se jeho královstvím. |
Moře to vidělo, dalo se na útěk, Jordán obrátil se nazpátek! Hory skákaly jako beránci, jako jehňata dováděly pahorky! |
Pročpak ses, moře, dalo na útěk? Proč ses, Jordáne, obrátil nazpátek? Proč jste, vy hory, skákaly jak beránci, proč jste jak jehňata dováděly, pahorky? |
Třes se, země, před tváří Pána, před tváří Boha Jákobova! On obrací skálu v jezero, nejtvrdší skálu v pramen vod! |
Současný pastorační komentář ke Starému zákonu (vycházejícího z Tóry) s cílem rozumět biblickému dílu k tomu říká:
Ve 114. žalmu jsou vylíčeny události z dějin spásy židovského národa od Mojžíše až po Davida jako vítězné Boží tažení.
Hospodinova nadřazenost nade všemi nepřátelskými silami je ve verších vyjádřena dramatickými obrazy kosmických událostí,
které jsou spojeny s vyprávěním o dávném vysvobození z Egypta a obsazení Zaslíbené země.